Popis
Ukázka:
Pod zemí tedy upřel víc síly jedním směrem. Tam, kde stála
maminka.
Kořínek se pomalu prodíral půdou. Byla chladná, vlhká a plná
života. Musel se vyhýbat stovkám kořínků jiných stromů.
Tenkým i silným, mladým i starým.
„Kam máš namířeno?“ zeptal se jeden bukový kořen.
„Za maminkou,“ odpověděl doubkův kořínek.
Kořínky se vždycky pod zemí pozdravily a každý si rost dál svou
cestou. Nikdo nikomu nepřekážel, každý měl svůj směr a svůj
důvod.
Doubkův kořínek hledal mezi ostatními volnou cestu. Někdy se
musel stáhnout, jindy trpělivě obejít kámen nebo starý pahýl.
Cesta k mámě trvala spoustu let. Každý rok poporostl kořínek
dole pod zemí jen o pár centimetrů. Nahoře se mezitím střídala
jara, léta, podzimy a zimy. Sníh padal a roztával, slunce
vycházelo a zase zapadalo. A kořínek rostl dál.
„Nevadí,“ říkával si doubek. „Cesty, které stojí za to, bývají
často dlouhé.“
A pak se to jednoho dne stalo. Doubkův kořínek se dotkl
něčeho zvláštního. Něčeho známého. Nevěděl proč, ale
kořínek, který právě potkal, by poznal mezi tisíci. Nemusel se
ptát. Nemusel váhat. Byl to kořínek maminky.
Chvíli se kolem sebe tiše obplétaly. A pak se obejmuly.
A v tom objetí už zůstaly navždy.
Tehdy doubek pochopil spoustu věcí. Už chápal, proč se o něj
maminka tolik bála, když byl maličký a visel na její větvi. Už
rozuměl tomu, že svět je krásný, ale někdy je i plný nečekaných
událostí a že se může stát cokoli.
Sám si to všechno už prožil. A teď se vrátil k mámě. Ne jako
žaloudek, ale jako dospělý strom. Strom, který to zvládl. Který
přežil, vyrostl a žije svůj vlastní život.
Reviews
There are no reviews yet.