Děti mrtvol

0 z 5

140 

On, Ona, Prášek, Sodoma, Romantik, Flegmatik, Funkcionářka, Soudružka, Smrdník, Krígláček a další: To jsou postavy a postavičky novely odehrávající se ve druhé polovině osmdesátých let 20. století. Tedy v době, kdy se pohádka o ideální beztřídní společnosti pomalu, ale jistě chýlila ke svému konci. Každý je jiný, každý pochází z jiného prostředí, každý má jiné problémy, jiné sny, jiné plány. Přesto mají všichni něco společného a jejich cesty se různě kříží a zase rozcházejí. Nějakým způsobem žijí či možná je přežívají, o něco se snaží nebo jen utíkají od reality. Zamilovávají se a zase své lásky ztrácejí. A někteří také předčasně umírají.

„Jsme děti mrtvol. Narodili jsme se mrtvé generaci, která prohrála a ztratila vše, co dává lidskému životu smysl – svou nezávislost, svou svobodu, svou hrdost, svou čest. Jak nás chtěli vychovávat, když v nás nedokázali pěstovat smysl pro krásu, smysl pro poezii, smysl pro spravedlnost, lásku k pravdě? Jediné, co v nás dokázali pěstovat, byla nenávist. My jsme ale přesto dokázali žít…“

Ukázka:

Panelák svítil do noci několika bdícími okny. Jedno z nich patřilo jeho dvojpokojáku. Houpal se v křesle a četl noviny. Důkladně. Odstavec po odstavci, stránku po stránce. Pomalu se houpal v křesle.
Nakonec jen tak koukal na tiskařskou čerň rozesetou po špinavě bílém podkladě. Minuty plynuly. Jeho oči se upíraly stále do jednoho bodu umístěného někde v nekonečnu a jeho mysl bloudila kdovíkde. Automaticky sáhl do kapsy, vytáhl krabičku cigaret. Otevřel ji. Dotkl se jedné z bílých tyčinek. Váhal. Zavřel krabičku a odložil ji na stůl před sebou. Zrak se přemístil na nový objekt. Chvíli zamyšleně seděl. Natáhl ruku, zlehka uchopil krabičku a pomalu ji zvedal ze stolu. Znovu ji otevřel. Chvějícími se prsty jednu cigaretu rychle vyklepl. Odložil krabičku. Dlouze si cigaretu prohlížel. Jako by mu měla odpovědět na nějakou důležitou, nevyřčenou otázku. Dvakrát ji po délce olízl. Zastrčil ji do štěrbiny bledých rtů.
Roztržitě hledal po kapsách zápalky. Nenašel. Cigareta dopadla nedaleko novin. Vzdychl. Vstal. Podíval se na hodinky. Šouravým krokem přešel do kuchyňky. Otevřel ledničku. Vytáhl sáček s mlékem  a sádlo. z vedlejší skřínky vyňal chléb. Ukrojil si krajíc. Namazal sádlem. Posolil. Odnesl si jídlo do pokoje. Položil na stůl. Posadil se. Vzal do ruky chléb. Pomalu žvýkal. Jednotlivá sousta zapíjel mlékem. Dával si na čas. Dojedl. Podíval se na hodinky. V očích se mu zachvěl ohníček radosti: Konečně. Chvatným krokem došel k černému tlačítku. Stiskl. Pokoj se naplnil studeným modrým světlem. z obrazovky vyskočily lidské tváře. Muž dychtivě sledoval zprávy. Myšlenky přestaly bloudit v nekonečnu a upnuly se urputně k svítícímu obdélníku. Pořady se zvolna střídaly. Divákovi pomalu klesala hlava na prsa. Zazněla státní hymna. Obraz se ztratil. Z reproduktoru se ozval šum. Muž se nepohnul.

Kategorie: Igor Indruch

Recenze

Nejsou zde žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Děti mrtvol”